Nechci se tu určitě chvástat. Chci jen popsat realitu takovou, jaká prostě byla a je. A kdybych se tu chtěl chlubit svými milostnými avantýrami, určitě bych nepřiznal to, co tu nakonec také přiznám.
Zkrátka a dobře jsem nikdy nežil jako nějaký eunuch. Nechtěl jsem vést život bez sexu a osud to naštěstí tak zaonačil, že jsem se bez něj také obejít nemusel. Spíše mi bylo v tomto ohledu docela přáno, i když mohu předpokládat, že by se tu našli i muži, kteří si to po erotické stránce užili ještě víc, častěji a s více partnerkami.
A tak jsem spal s nejedním děvčetem. A také s nejednou mladou paní tu nižšího a tu vyššího věku. A dokonce jsem se nemusel omezit ani na Češky (případně Slovenky za časů mého československého mládí) a užil jsem si to i v cizích končinách i s cizími protějšky. Byla tu Petra, Marta, Pavla, Radka, Lucka, Eva, Olinka, Jane a další, s nimiž jsem si prostě užil někdy častěji a někdy klidně i jen jednorázově, když už se to tak vyvinulo. Inu, strávil jsem nejeden rok na vysokoškolské koleji, kde bylo děvčat habaděj, a ani předtím a poté jsem nezůstával v posteli vždy jen sám.
To byly panečku časy! Jenže nic netrvá věčně. A jak tak léta běžela, začaly se objevovat i poruchy erekce. O které jsem samozřejmě nestál a dodnes nestojím, ale příroda už tomu tak chtěla. A tak je vlastně možná dobře, že už dávno na vysokoškolských kolejích nežiji. Protože se mi po těch časech erotické hojnosti sice stýská, a to hodně, ale bojím se, že už bych nevydržel to, co kdysi, zamlada.
A tak mi dnes už stačí jen jedna jediná životní partnerka. Se kterou žiji a se kterou mi to naštěstí pořád ještě jde i v posteli. I když za to už často nevděčím přírodě, ale spíše přípravkům na erekci. Díky kterým jsem se stále ještě nemusel smířit s tím, že my muži bohužel nemíváme dokonalý sex jistý navěky.
